Baňkování
Baňkování
Hisotrie
Historie baňkování se začala psát již ve starověku, kdy baňky patřily ke standardní výbavě tehdejších léčitelů. Prostřednictvím baněk lze zmírnit či odstranit celulitidu, bolesti zad a kloubů, osvědčily se i při léčbě migrény, cukrovky, vysokého tlaku, zažívacích problémů, dny, žlučníkových potížích nebo bolestí provázejících menstruační cyklus
Studie Baňkování
Baňkování je léčebná metoda známá již od starověku. Používala se v lázních i v domácnostech k potlačování bolestí pohybového aparátu a mírnění vnitřních potíží. Ve své době to byl jedinečný způsob, podobně jako přikládání pijavic, kterým se odváděly z organismu jedovaté látky. V Indii se baňkovalo pomocí bambusových rourek a staří Germáni prý používali kravské rohy. Dnešní baňkaři používají skleněné kulovité nádobky, v nichž vzniká podtlak, který způsobuje jejich přisátí na pokožku.
Sympatičtější a také častěji používané jsou tzv. ' suché baňky ' - ty se sázejí na neporušenou pokožku a silným podtlakem vytváří podlitiny. Velmi podobné pijavicím jsou tzv. ' krvavé baňky ' - kdy se předem pokožka nasekne nebo několikrát napíchne jehlou, takže baňka vlastně nasává krev. Baňkami lze ale také masírovat. Po vydatném natření masážní emulzí či aromatickým olejem se přisátou baňkou jezdí po svislé ose podél páteře a krouží se jí nad citlivými místy, které se tak výrazně prokrví.
Postupem času se z domácností baňkování přesunulo do rukou lékařů, aby se ve dvacátém století vrátilo zpět k 'laikům'. Touto zvláštní metodou se léčily např. plicní a srdeční choroby či neplodnost. Dnes se používá i na odstranění moderního fenoménu, jakým je stres a napětí.
Říká se, že kdo baňkování jednou zkusí, nedá na něj dopustit.
